Napsal mi s nickem, půjčíš mi zašukat...

Napsal Sexy.Lucca.quicksnake.cz (») 12. 2. v kategorii Lidé, společnost, přečteno: 328×

Přistál mi na amatérech vzkaz k mému blogu o odpadu společnosti. Nick hovořící za vše, však mile překvapil a to právě řádky! Jak nečekané, že se v místních břečkách zvaní amatéři najde někdo s mozkem v hlavě. Začal mi psát a začal příběhem, s postřehy k mému blogu a životní zkušeností. Už při prvních řádcích mi došlo, že tento kluk není jako ti ostatní. Tak rozumějte, chlapi jsou průhlední jak slída.

Tento si však jen se mnou psal, aniž by tušil, kdo jsem. Vyměnili jsme si pár vzkazů a abych pravdu řekla, psaní s ním mi kouzlilo úsměv na tváři. Mám ráda takové ty typy filozofující o životě. Jeho postřehy a písmenka mě nadchly. Mám ráda lidi, co mě zaujmou právě svým "já" v dobrém slova smyslu. Líčil mi jak touží po moři, alespoň jednou se k němu podívat, ale zároveň se obává, že v momentě, kdy se k němu dostane, vezme mu to všechno to, o čem snil, protože pozná, jaké moře skutečně je, jak chutná a tak prostě celkově mě svými řádky přiváděl k zamýšlení a otázce, kolik pak ti je?

Opět překvapení, čekala jsem, že bude starší, ale za to mě těší, že i mezi kluky v tomto věku. Uvedu pětadvacet je člověk moudrý a nehoní se jen za vyhoněním nad galeriemi či kundou na webce. Pochopila jsem, že mu jde o řádky. Ano, lidé nás motivují. Mě osobně ano, každý svým životem a příběhem, který na svých bedrech nosí. Ráda poznávám nepoznané a nazývám to, rozšiřováním obzorů. Však co je na tom? Právě to tajemno člověka láká. Píše si a poznává, ale především poznává lidi z jiných stran než se nám v reálu jeví, a to je právě to, co mám na sociálních sítích nejraději, to nepoznané... To studování jedince a probírám s Tomáškem život, vztahy, vůně, lásky, vzpomínky.

Jak milé a pak mu nabídnu jiný druh kontaktu, protože nemůžu na amatérech sedět věčně a bůh ví, kdy se zas potkáme v tomto světě online. Není proti a vítá i Facebook, což mi kouzlí opět úsměv na rtech a vyhledávám jej, okamžitě stvrdíme přátelství a pak mi přistane vzkaz: Já tě znám.

Ty vajdo, jak jako, že mě zná, pomyslím si a chvíli nad onou zprávou dumám a po chvíli odpovím, svět je malý, já to říkám pořád... Za chvíli se dá tužka do pohybu a on píše: Teda ne osobně...ale....už nevím ani jak dlouho...ale přečetl jsem jedním dechem tvoje stránky a byl jsem z nich úplně v háji. Takže znám jen tvé dokonale představy a jak píšeš. Wow...No jsem poctěn, ani nevíš jak. A teď...když vím "kdo jsi" se cítím nějak nahý a ponížený, jako bych přišel o každé písmenko do posledního, které jsem kdy napsal.

Je milej, ale tak nějak nechápu, proč se cítí poníženě a tak se jej ptám, mé stránky tě snad pobuřují? A on na to: Ano, ale ve smyslu, že píšeš úžasně. Lépe než já. Tenkrát, když jsem na tebe poprvé narazil, jsem se snažil psát jako ty, ale nedalo se to srovnat. Kluk překvapuje a přiznává, že přečetl vše a celý život hledal ženu, kterou v příbězích líčím, aby se jí alespoň z části podobala a byla taková jak jí popisuji. Opět se usmívám a probíráme, co mě k tomu vedlo, co mě inspiruje, kde na to chodím... Píšeme si, bavíme se a já si přijdu jak při rozhovoru do novin. Tisíce otázek, střídající odpovědi. Dodávám mu kuráž, protože psát může opravdu každý a je pak jen na lidech, zda je psané dílo osloví anebo ne. Je nadšen, nešetří lichotkami ani chválou, přesto dokonalá nejsem, i mě se chybička do řádek vloudí... Však víte, ale důležitej je obsah, v mém případě každopádně, jak pronesla před nedávnem má manažérka. Píšu si s ním a od snů krůček k realizaci krok a při zmínce, že píši i na přání mi oznamuje a co to udělat jinak, co kdybych napsal povídku pro Tebe já? Jak je libo, kluk se dá do práce a jeho tvorbou se pokochejte v komentářích. Nikdo do našeho života nevstupuje náhodou, někdo je pro nás darem, jiný trestem, další testem. Snad mu dnešek pomohl k splnění snů a já tímto děkuji Tomášovi za den jenž se vymyká normálu. Těšilo mě...

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Sexy.Lucca.quicksnake.cz | 12.2.2016 22:41
*Je páteční večer, je tomu již několik dní co nemohu přestat myslet na dívku kterou jsem před nedávnem poznal na jedné sociální síti. Nebudu v úvodu rozebírat detaily at´už průběhu či jaký to byl server, každý z vás jistě nějakou tu zkušenost má. A teď je právě 21:38 a já nepočítám minuty, nýbrž vteřiny které jsou pro mne skoro až sadistickou hrou přecházející naší schůzku. Máme se vidět přesně o půlnoci aspoň taková byla její poslední zpráva „v 00:00, mne čekej ve svitu nočních lamp na Karlovo mostě, přijdeš li jen o minutu déle… o svou možnost jsi přišel. Těším se na tebe“ ano… ta její přímočarost… v mnoha směrech je o tolik jiná a já věřím že dnešní noc bude o tolik odlišná od toho co jsem zatím poznal. Takže velké přípravy, chci se líbit, to je snad jasné… je to příležitost kterou pevně uchopím… po všech možných košilích a nesmyslných outfitech jsem zvolil ležérnější styl, ať si nemyslí že je vše jen pro ni a že se zase až moc snažím.
Nadešla ta chvíle… za pár minut tam mám být a musím to stihnout stůj co stůj. Akorát procházím po nábřeží směrem k mostu… hledím před sebe pln očekávání, upřímně dala mi poznat své já jen prostřednictvím textu, ale v něm… je krásná a ač mám spoustu představ o tom, jak asi vypadá, prioritní je, abych nezklamal já ji. Ale jak procházím most…nikde ji nevidím a začíná mě přepadat zvláštní pocit že je něco špatně „nestihl jsem ji? Opravdu jsem svou možnost propásl?!“ vyndám z kapsy mobil, rád bych viděl ten osudový čas. Však ve chvíli kdy se čas vynuluje, jako by se pro mne také zastavil a to proto že vidím na displeji zprávu od ní. Mám strach ji otevřít, strach z toho odmítnutí či neúspěchu…  musím, prostě nezvládnu to hodit za hlavu a nevědět proč to nedopadlo.
„Líbíš se mi, pojď za mnou… po schodech dolu, přímo před tebou.“
Tak stojí v té zprávě a já stojím také, jak solný sloup…něco je jinak, nepočítal jsem s tím. Musím jít už s ní musím být a vědět co bude dál. Schod po schodu počítám, abych se tak vyhnul myšlenkám s hlavou dolů stalé sestupuji a obklopuje mne tma, když najednou… spatřím boty.. takové ty vtipné chlupaté co se dnes nosí a já se neudržím a musím se usmát i když nejsem zrovna kvůli očekávání ve své kůži. Zvedám zrak a vidím z ní stále víc… až najednou, se mé oči zastaví v jejím pohledu upřeným na mě. PLESK beze slova mi přiletí facka a pálení tváře doprovází jen hloupé „proč?“ a odvětí
„Ahoj, to jen aby jsi si tenhle moment zapamatoval…“ usměje se tím něžným dívčím způsobem… políbí mě na tvář kam mne uhodila. Zmatení doprovází pocit spokojenosti.
Je ještě krásnější než jsem si dokázal představit… ne jen tím jak vypadá, ale i tím… co z ní vyzařuje.*
Je právě pátek večer 00:05 stojí přede mnou a říká „je to příležitost kterou pevně uchopím, tak to udělej vem, uchop mě pevně za vlasy a poznej vše o čem jsem ti psala já, do teď to bylo v tvé režii tak v tom i pokračuj“
Pro vysvětlení, předchozího dne… jsem ji právě to mezi hvězdičkami poslal aby vše udělala jak si přeji, přeci bych něco takového nenechal jen tak náhodě ? A ona ? dodržela vše do posledního puntíků… vše včetně opomenutí spodního prádla a tak už tu nestojím jak solný sloup, nýbrž mi stojí a je vzrušením tvrdý jak kus mramoru. V rukách svírajíc její ohnivé vlasy tu píšu u tak památného místa historii svou a užívám si jejího těla jak jen mohu… s každým přírazem cítím že oddálit výstřik je mnohem těžší než bylo čekání na tuhle schůzku. A tak se nocí pronese jen „Ááááááááááh“ a má snová dívka odchází hned poté s mým darem stékajícím po jejích stehnech do hluboké tmy kamsi a já si jen říkám kdy bude druhá schůzka…
pujcis mi zasukat z IP 94.112.209.*** | 12.2.2016 23:10
Slova, jsou tím nejdůležitějším a zároveň tím nejprázdnějším co může být. Když je nám pár... naši rodiče se tak snaží o naše první slůvka a jak čas plyne... přestávají mnohdy mít z našich slov až takovou radost. A to jsou chvíle kdy zažíname mluvit vulgárně a nebo odmítat. Však slova... jsou jen vyjádřením něčeho hlubšího a ač chápeme význam, není tak snadné pochopit záměr a zároveň vážnost myšlenek v nich promítnutých. Lucca sice chrlí věty o šukání, pérech a volí ty nejsmyslnější možnosti které nepotřebuje zaobalovat tak, jak to společnost dělá... ale, není to vše... jistě to není vše co tato slečna může nabídnout. Prasárnu dnes dostane kdokoli do sms zpráv či na jakékoli síti... ale dát do toho kus sebe tak jako to dělá ona. To vyžaduje víc než jen čistou nadrženost a potřebu vyjádření chtíče... a nejdůležitější je, že její slova dokážou nabídnout víc než jen jakési uspokojení.
Sexy.Lucca.quicksnake.cz | 12.2.2016 23:17
Děkuji Ti za tvá slova, za řádky a v podstatě za celej dnešní den. Opravdu mě těší a věřím tomu, že si ještě mnohokrát napíšeme, klidně i tady. Písmenko je jak mocná čarodějka, složená do slov z níž vznikají věty, řádky, které kolikrát k "hříchu" nabádají aneb vstříc krásnému snění, však fantazií se meze nekladou...

Hezký večer Tome.
pujcis mi zasukat z IP 94.112.209.*** | 12.2.2016 23:34
Písmenko za dalším spěchá,
než slovo z nich samých vznikne,
ve zvědavosti tě s klidem nechá,
bez dalších do věty je jako blecha...

Ale i tak svůj půvab slovo každé má,
stačí třeba slovo sex a pozornost je tvá.

Ale není to jen o něm, stačí mnody o dost méně, někdy není třeba slov vůbec... ale je škoda když to s nima někdo umí, aby na nich šetřil...
I tobě hezký večer Lady smile
erekčič z IP 37.48.52.*** | 18.3.2016 10:38
Která ženská je na tom tak bídně,že půjči zašukat?smile
Sexy.Lucca.quicksnake.cz | 18.3.2016 20:53
Slož si z toho nick, třeba bude mít úspěch. smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel deset a dvě