Nebezpečné známosti

Napsal Sexy.Lucca.quicksnake.cz (») 11. 5. 2013 v kategorii Lidé, společnost, přečteno: 1240×

Kdybych věděla co se stane a že díky tomu příjdu o celý svůj život, jméno i vlastní dítě! Vyhodila bych počítač oknem a nikdy se na internet nepřihlásila..

Šla jsem Vám po ulici, sněžilo a všude krásně bílo, zrovna jsem šla pro syna do školky, když v tom mě někdo zezadu popadl a stáhl do auta. Nešlo to se bránit natož řvát a volat o pomoc. V očích slzy a strach. V autě mě ještě chvílí pevně držel a jeho komplic nastartoval vůz a jeli jsme pro mě do neznáma.. 
Měla jsem vyzvednout syna a místo toho se ocitla v autě zcela bezmocná, pevně držená s  rukama na ústech abych neřvala. Když jsme byli na dálnici, bránila jsem se a chtěla utéct, podařilo se mi za jízdy otevřít dveře a vypadnout z auta ven. Jen gumy zapískaly, auto prudce zastavilo  a já se sbírala ze země a snažila o útěk. Nevyšlo mi to, chytil mě zase a vrazil mi facku, díky tomu, že jsem ho kousla do ruky jsem pohlédla pachateli do obličeje.  "Aleši?" 

Vypadlo ze mě a v tu ránu mi přiložil něco na ústa a uspal mě.. Byl to ten kluk z netu s kterým jsem si psala nějaký čas. Má tajná láska a hra s ohněm, která mi život převrátila naruby. Když jsem se probudila v neznámém prostředí, šla na mě hrůza, na hodinách bylo kolem 20.h večer a v místnosti tma.

Byla to místnost bez okna a já se bála..

Brečela při myšlence na své dítě, čekající ve školce a chtěla domů, zkusila jsem dveře, ale byli zamčené jen hlasy byli slyšet, zřejmě pili, bylo jich víc a já se děsila toho, co se bude dít.. Čekala jsem až se otevřou dveře a tak moc si přála, aby mě hodil domů. Bylo mi jasné, že mě bude chtít vyšukat za každé slovo, které jsem tukla ale má představa o tom jak vše skončí, byla hodně naivní. Dveře se přece jen po chvílí otevřely a do místnosti vstoupil muž, neznala jsem ho a začal se po mě sápat, táhlo z něj po chlastu. Strhal ze mě oblečení a snažil se mi mezi nohy vrazit péro, které si vytáhl z gatí. Křičela jsem a prosila ať toho nechá. Já prosila, poprvé v životě o něco prosila a po tváři mi tekly slzy. Bože můj, kolik jich tam je? 

Pomyslela jsem si, když se ve dveřích objevila partička chlapu, do tváře jsem jim neviděla, byla tma a jen ty stíny.. Když v tom sem rozpoznala hlas Aleše.. "Vypadni pičo od ní!!!" zařval a odtrhl ode mě toho chcípáka z kterého mi bylo zle, když mi vzdychal do ouška. "První budu já!" řekl Aleš a v ten moment ležel na mě a ani vyčítavý pohled v něm nevzbudil svědomí. Vrazil mi ptáka mezi nohy a šukal mě před kamarády, bylo mi tak příšerně. Styděla jsem se a nechtěla to! Prosila i Aleše, ale ten na to zřetel nebral a šukal mě dál i přes slzy a prosíky.

"Chtěla jsi mě? Tak mě máš!" řekl těsně před tím než se do mě vystříkal, pak vstal a jeden po druhém z jeho kamarádu se šli udělat do mě..  Křičela jsem, bránila se, ale za každý výkřik s voláním o pomoc, jsem dostala ránu.. Už ani nevím jak a usnula jsem. Ráno jsem se probudila celá modrá a všechno mě bolelo, chtěla jsem čurat, ale nebylo kde. Dveře byly zamčené a v místnosti tma. Vyčurála jsem se na podlahu v rohu místnosti a cítila se tak poníženě. 

Lehla jsem si zpátky na válendu a čekala co se bude dít dál, zničená... vyčítala jsem si každý den strávený na netu s písmenkováním o tom, jak to komu udělám. Proklínala den, kdy jsem se zaregistrovala a psala si..  Nikdy by mě v životě nenapadlo, že skončím takhle.. Aleš byl tak skvělý kluk, psali jsme si každý den ve dne i v noci,  když né..na netu tak přes mobil a já ho měla tak ráda. Přála jsem si s ním sejít,  jenže naše setkání urychlil on, a představu měl jinou.. 

Přes všechny své myšlenky a dumání jsem se snažila pochopit proč?  Bylo mi tak příšerně, když v tom kdosi odemkl dveře a přinesl mi snídani. Byl to Aleš a já s táckem, který mi podal praštila o zeď..

"Ty zkurvená děvko, já tě jebu, nedostaneš už nic, chcípni tu i..." řekl vztekle a zamkl mě znova.. Celý dlouhý den už dveře nikdo neotevřel, já měla žízeň a pila z louže na podlaze rozlitý čaj. Rty jsem měla popraskané a oči rudé z toho věčného brečení.. Přála jsem si být mrtvá nežli v této nejistotě být. Ztrácela jsem pojem o čase a v místnosti bez oken nevěděla, zda je noc či den, unavená spala, slabá, nevnímala realitu, jen hlasy.. "Si praštěný Aleši, za to tě zavřou.." konstatoval kdosi a já nedokázala říct ani bu.. Točilo se mi v hlavě a bylo mi tak zle...

Někdo mě nabral do náruče a uložil do jiné místnosti. Bylo tam okno, ale já se nedokázala ani na nohy postavit. Napíchli mi něco do žíly a nutili jíst a já nemohla.. Pár dní přespala a na kapačkách přežívala.. Jednoho dne, kdy už jsem oči otevřela a viděla lidi jak jsou, mě jeden vzal do koupelny a umyl jak malé děcko. Za těch pár dní jsem ztratila schopnost mluvit, spíš nechtěla, aby mě nezavřeli zas do té místnosti bez oken. Často se hádali a já čekala na vhodnou příležitost, abych utekla.. Už mě ani nešukali, spíš litovali a jeden druhému vyčítal v jakém jsem stavu.

Když to vypadalo, že jsou všichni na mol, vstala jsem a plížila se potichu k hlavním dveřím, zrovna když jsem popadala za kliku, zezadu mě chytil Aleš, zase byl opilý a řekl. "Kam jdeš?" Otočila jsem se k němu a v očích zase slzičky a prosila aby mě pusti , že musím domů a on úplně v klidu mi oznámil.. "Nikam nepůjdeš, ty jsi už mrtvá, tady je tvůj domov.." sjela jsem k zemi a nevěřila mu ani slovo, bylo pár dní před Vánoci a já chtěla za svým malým chlapečkem, srdce mi to rvalo, že nejsem s ním a prosila Aleše znova a on na mě.

"To nejde, chápeš! Už jsi mrtvá!!!" 

Nevěřila jsem mu a kroutila hlavou.  POHRDAVĚ na něj zírala, on mě popadl za ruku a pustil mi záznam z oného dne, kdy mě unesl. V hlavních zprávách hned druhý den moderátor televizních zpráv vyslovil  mé jméno a dodal tragicky zemřela....jen v mžiku v reportáži zahlédla i mou rodinu jak brečeli a Aleš dodal.

"To je tragédie, chudák holka, že?" nevěřila jsem vlastním očím, jsem mrtvá?

Vždyť já žiju!!!

Obrátila jsem se na Aleše a vyčetla mu vše. "Já tě tak nenávidím, hajzle!!!" Aleš byl v klidu a nabídl mi panáka, vypila jsem ho a pak do něj začala bušit, nadávat mu. Držel a stál, ani necukl, nechal mě vyvztekat  a když jsem se skolila k zemi, poznamenal jen..  "Už je ti líp?" Plivla jsem mu do ksichtu a zopakovala jak ho nenávidím. Vrazil mi facku a pak se na mě vrhl, vyšukal mě na té špinavé podlaze. Mlátila jsem ho, drápala kousala a on mě šukal dál. Když se udělal,  chtěl mě zavřít zase do toho pokoje bez oken, ale v tom mu zabránil nějaký jeho známý, který zrovna přišel a měl chuť si se mnou povídat. Aleš se na něj podíval jak na hlupáka a řekl.. "Dělej si co chceš.." a odkráčel do vedlejší místnosti chlastat, jen skleničky cinkaly..

Ten neznámý muž mě posadil na židli a začal mi pokládat úplně debilní otázky. "Proč si myslíš, že jsi tady?" neměla jsem na něj náladu  a povídat se mi nechtělo. Schoulila jsem se do klubíčka a brečela, pohladil mě a já cukla, trvalo to dlouho a pořád mluvil, zas jen úseky a zlomky.. Byl tu další den, den za dnem jak přes kopírák.. Pořád jsem se uklidňovala. "To bude dobrý, jednou to skončí.." ale byly to jen marné výkřiky a slova, kterými jsem si krátila den a noc. Častokrát mě násilně vyšukal přímo Aleš nebo nějaký jeho kumpán a já si připadala jak děvka. Špinavá, na které se vyskáče každý, jak se mu zlíbí.. Pořád mi nelezlo do hlavy, proč je takový? Volali jsme si tak dlouho a po telefonu mi přišel tak skvělý, hodný.

Proč najednou obrátil o 180st. proč mi to udělal, proč?

Myslela jsem na tolik věcí a marně hledala odpovědi. Jednou jsme zůstali v tom domě s Alešem sami.. Byl to dům či byt, tenkrát jsem neměla ani tušení, kde jsem. Zase pil a já využila jeho nabídky, dala si s ním, ve snaze zapomenout.. Pili jsme láhev za láhví a najednou skončili v posteli, ale tentokrát to bylo jiné.. Už mě nedržel násilím, ani mě nebil, ani nenadával a já jak bych v tu ránu vystřízlivěla, když mi řekl. "Miluji tě!" nedokázala jsem mu říct to samé, už to nešlo, potom všem rozhodně ne! Když se udělal, mluvil z něj chlast a zajímalo ho, proč jsem mu neřekla totéž. Mlčela jsem a dělala že spím, povídal si sám ze sebou...v domnění, že spím a mě došlo, že s tím se dá pracovat, zatímco on myslel, že už  spím, řekla jsem.

"Miluji tě" a dělala, že spím, aby si myslel, že blábolím ze spaní.

Zbystřil to a schoulil se ke mě, držel mě kolem pasu až do rána.. Ráno však byl zdrnženlivější, já se vykoupala ale dveře musely být otevřené, stále mě hlídal, abych se nepokusila o útěk.. Byla jsem ráda, že cítím vodu a zase si připadala jako člověk, čistá a vykoupaná jsem vylezla z koupelny, chtěla se jít obléci... Když v tom on na mě. "Ty hadry na sebe neoblíkej!" přistoupil ke mě a stáhl mi ručník, přitáhl k sobě.. Líbal mě a mě to bylo nepříjemné,  nechtěla jsem ho a zase ho odmítala, vždyť mi vzal život.

Nedokážu mu odpustit, to nejde! Snažil se a dokonce mě oslovoval i hezky, ale když už toho bylo moc, odtáhla jsem se od něj a řekla. "Já nechci, nemůžu!" Nešlo to a přesto ho do mě vrazil se slovy. "Uděláme si to jak včera, chci tě, miluji tě kočičko.." Nedalo mi to a odsunovala jsem ho od sebe, pořád mu  opakovala. "Nechci to!" a on mě šukal dále, chvílemi pevně chytil, abych se necukala  a užíval si do libosti. Slzičky mi stékaly po tváři  a on mi sténal do ouška, když se udělal, zeptal se. "Proč mi to  neřekneš?" a já řekla, neovládla jsem se a vyčetla mu všechno od únosu po vší to mrdání, které se mi příčilo..

Vstal beze slova a načal flašku, zase pil.  Aleš, kterého jsem znala nepil, leda vyjímečně, ale realita otevírá oči. Jevil se jako alkoholík, který saje denně. Po chvíli přišli zase jeho kamarádi  a chtěli si zamrdat. Když jeden přede mnou stáhl kalhotky a čurák mu stál. Aleš zasáhl včas a řekl. "Vypadni od ní!" Semlela se hádka a dokonce se i pobili, pak jeho přátelé odešli a nezapomněli prásknou dveřmi.

Aleš ležel na podlaze byl celý od krve a já, nechápu to! Sželelo se mi ho a šla jsem ho ošetřit.. Namočila jsem kus látky a šla mu setřít krev z tváře, odehnal mě od sebe se slovy.. "Táhni mi z očí!" a chvílemi to vypadalo ze mi flákne. Sklonila jsem se k němu a stírala mu krev z tváře znova, chytil mě za ruku a přivřel oči, držel mě chvílí, pak přitiskl k sobě a dělali jsme to zase..

Byl agresivní a chtěl slyšet. "Miluji tě" ale já nemohla, nešlo to a chytil mě pod krkem a dusil. Žádal mě, abych mu to řekla, sotva jsem dech popadala  a hlavou mě začal třískat o podlahu, chvilkami dal i pár facek.. Myslela jsem, že mě v ten den zabije. Když otevřel dveře další jeho kamarád a sundal ho ze mě. "Chceš jí zabít?" křičel po něm a já nemohla dech popadnout. Poklepal mě po zádech a já s hrůzou a strachem o život zalezla do té místnosti bez oken sama a dobrovolně.

Chvílí se hádali a pak přišel ke mě ten jeho známý, podal mi hadry a řekl. "Obleč se!" Oblékla jsem se a Aleš taky. Tenkrát jsem se po dlouhé době ocitla venku. Došlo mi, že někam pojedeme a optala se.

"Kam jedeme?" Aleš mlčel a tvářil se jak vrah a jeho známý mi sdělil.

"Do Rakouska, nasedni."

Přisedl ke mě a o tom, co mě čekalo v Rakousku Vám napíšu příště.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
erekčič z IP 37.48.18.*** | 5.4.2016 12:43
Palec nahoru za tenhle článek smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel šest a jedna