Nebezpečné známosti III.

Napsal Sexy.Lucca.quicksnake.cz (») 13. 5. 2013 v kategorii Lidé, společnost, přečteno: 871×

Když jsem vyšla z toho baru měla jsem pocit, že jsem volná, chtěla se vrátit, ale nebylo kam..

Netušila jsem, že mě sleduje celou dobu Honza, který zřejmě celou noc čekal v autě před tím podnikem, prošla jsem ulicí a sedla si v parku na lavičku, přemýšlela, co udělám, lidé kolem mě procházeli a já na ně zírala a nad svým novým starým životem uvažovala, když v tom si sedl vedle mě Honza.

"Ahoj" řekl, já sklopila hlavu dolů a došlo mi, že nemá nic smysl, ať udělám cokoliv vždycky mě najdou.

"Ahoj" odvětila jsem a zírala na trávník pode mnou.

"Chtěla jsi vždycky změnit celý svůj život, vzpomínáš?"

Pohlédla jsem mu do očí a řekla. "Ano, chtěla, ale ne takhle!"

Objal mě a řekl. "Jinač to nešlo."  Zvedli jsme se a zajeli k nám. Aleš už byl doma a jak mě viděl, že jsem zpátky, místo objetí mi jednu uvalil a začal se mnou třepat a řval.

"Víš jak jsem se lekl, jsi ty normální?"

Bylo mi to ukradený a praštil se mnou o zem.. Honza jako vždy se mě zastal a s Alešem se pohádali, pak se semlela bitka a já odešla od Aleše s Honzou.. Žila u něj a často jsme si povídali, já snadněji pochopila, všechny své proč. Aleš mě opravdu miloval a já  ho tenkrát taky, jenže jsem to tehdy ukončila se slovy... že to nemá smysl. Psala si s jinýma a on pod fiktivním nickem věděl co dělám den za dnem.. Chtěl mě vzít na víkend někam, jenže se to zvrhlo, dostal strach a nechtěl se nechat zavřít, nastražil vše tak, aby si každý myslel, že jsem tragicky zemřela a byl odhodlaný udělat cokoliv, aby jsme spolu byli a žili nový život, tak jak jsme si tenkrát psávali..

Strach a mé odmítání ho nutilo pít, v něm vařila krev při vzpomínkách, co jsem psala jiným a klidně mě nechával šukat kýmkoliv, abych dostala, co zasloužím za to vše, abych pochopila, jaké to je, jenže za to jsem ho odsoudila já a opovrhovala jim, výčitky, svědomí, strach, že vše praskne ho nutilo otevřít další láhev a pil den za dnem. Jediným řešením byla plastika celého obličeje s výměnou zubu, aby se nikdy nepřišlo na to, kdo jsem, falešný občanský průkaz, všechno obstaral a zaplatil v domnění, že bude líp a my dva to přece jen zkusíme znovu a spolu, když jsem mu v noci jednoho dne oznámila miluji tě, něco se v něm zlomilo a už mě kamarádům nepůjčoval, jako svou hračku a šukat mě směl jen on, chtěl mi udělat dítě, abych zapomněla, že jinde mám jiné, podařilo se a já za čas byla těhotná.. Přijel pro mě k Honzovi a staral se o mě s takovou láskou a péči, těšil se na miminko a já si přála potratit, chtěla jsem, aby to dítě zemřelo, aby ho pán bůh vytrestal tímto za jeho činy a skutky, kterých se na mě dopustil, jenže to dítě se narodilo a byl to kluk, rodila jsem zase na té klinice, kde mi upravili tvář k nepoznání, tam  kde měl známé. On byl štastný a já to dítě nechtěla ani vidět, všichni to přikládali tomu, že to je normální a že tento stav vyprchá, bylo mi jedno, jak se to děcko jmenuje a nechtěla jsem ho ani na ruky.

Jednou mi říká. "Co vlastně chceš?" a já mu řekla.

"Chci vidět svého syna, ale toho  prvního, mého!" přislíbil, že mi to splní, když se budu starat o naše dítě a já se starat začala, v tom dítěti jsem viděla ho, ale přesto najíst dostalo a dokonce jsem jej i přebalila, uspala, nic mu nescházelo, jednoho dne mě vzal do auta a malého hlídal Honza, já s Alešem jela na místo, kde žila má původní rodina, těšila jsem se a chtěla vidět svého chlapečka alespoň z dálky, myslela na něj,  když jsme dorazili na místo, čekali jsme v autě a já byla tak blízko, stačilo otevřít dveře a zazvonit na zvonek a říct... "Jsem tady!" hlas by snad má rodina poznala, ne? Když v tom ze dveří vyběhl kluk a hrál si před barákem s míčem, byl to můj Dominik a já vyběhla z auta, běžela k němu, objala ho a držela pevně, bože můj, držím svého syna, po letech držím své vlastní dítě, slzy mi stékaly po tváři a Aleš vylezl z auta také, říká mi tiše. "Přestaň!" mezitím vším dojetím byl v tu ránu venku  i můj manžel a říká mi...

"Mohla by jste pustit mého syna!" Aleš se omlouval a povídal mu...

"Manželka přišla tragicky o syna, omlouvám se..." a snažil se mě od něj odervat a do toho můj muž.

"Já taky přišel tragicky před lety o svou ženu, prosím Vás odejděte!" ...pohlédla jsem na něj se slzami v očích a nepoznal mě, vzal Dominika na ruky a šel s ním domů, sjela jsem k zemi a křičela.

"Já jsem tvoje maminka!"

Neotočil se, můj muž šel dál, jen Dominiček na mě zíral.

Aleš mě sebral ze země a posadil do auta. Jeli jsme domů a já celou cestu mlčela, stírala slzy z tváře. Když to vyprávěl Honzovi, řekl mu. "Ty jsi magor, co kdyby.." Hádali se a Aleš poznamenal.

"Jsem rád, že jsem to udělal, alespoň pochopila, že tady je její místo a tady má rodinu."

Dominikovi maminka zemřela a já se musím naučit žít znova, ale nevím jak to zvládnu.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
erekčič z IP 37.48.18.*** | 5.4.2016 12:50
ono to vypadá jako skutečný příběh.smile
Sexy.Lucca.quicksnake.cz | 6.4.2016 20:44
Vypadá, ale stěží jsem prožila vše co je psáno... Už se po několikáté opakuji k tvé osobě, že blogy zde, se nezakládají na pravdivé události anebo že by?
erekčič z IP 37.48.17.*** | 8.4.2016 07:38
Některé jsou zavádějící,pokud je to záměr,tak splněno na 100 % .smile
Sexy.Lucca.quicksnake.cz | 8.4.2016 20:59
Díky, snaha vždy je, nabudit pocit reálného dojmu, ovšem, je vše tak? Není.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a čtyři