Ráno jako každé jiné. Rychle se obléct, nakoupit a stoupnout k vaření. Jsme s Petříkem sami, za chvíli ho přiveze babička a tak mi zas začne starý kolotoč.
V tom slyším divný zvuk.
Line se z koupelny, co to je? Sakra! Místo kohoutku trčí ze zdi trubka a z ní chrstá voda!
To mi teda chybělo! Co teď??? Vyběhla jsem na chodbu, třeba soused pomůže. A když smůla, tak pořádná! Není doma!
Chystám se vyběhnout jen tak, v dlouhém domácím tričku o patro výš, když slyším shora kroky.
No sláva! Chlap! Prosebně na něj spustím vodopád slov a už ho tahám do bytu. Je ochotný, hned se pustí do práce. Vždyť já ani nezastavila vodu v bytě a tak si umíte představit tu spoušť!?
Než jsem dala do pořádku binec v kuchyni, ozvalo se z koupelny volání. Už jsem tam, no chudák stál ve vodě a chtěl nějaké nářadí. Žádný problém.
Něco tu zbylo po bývalém, ale musela jsem se pustit do trochy úklidu, přece ho nenechám čachtat v té vodě, ne?
A tak tam na čtyřech lezu a vytírám vodu, když cítím, že se něco děje, otočím se a až teď vidím, co jsem to vlastně na chodbě ulovila. No, krásný chlap, usmívá se na mně a povídá, že už by to mělo být dobré. Stoupnu, natáhnu ruku, když v tom začne proti mně stříkat sprcha.
Do háje, jsem z jeho pohledu tak rozklepaná, že jsem to zapomněla přepnout! A tak tam stojím, na sobě zmáčené tričko, lepí se mi na tělo a on rozpačitě kouká.
Rychle si uvědomím, na co vlastně. Koktám a rychle couvám, zrudlá pod jeho pohledem, když slyším jeho smích se slovy: "Nádherná odměna." Stydím se do morku kosti, podává mi ručník a naše ruce se dotkly. Bylo to jako rána elektrickým proudem!
Tak dlouho jsem neměla chlapa! Jemu to taky neušlo. Vzal mi ručník z ruky a beze slova mně začal hladit po ramenou. Stála jsem jak přikovaná, neschopna ani tak, ani onak. Nevím, jak se všechno seběhlo, opřel mě o pračku, cítila jsem jeho ruce všude a během chvíle jsem měla jeho čuráka v sobě!
Nemohla jsem si pomoct, přirážela jsem s křikem o rychlejší mrdání, zapomněla na stud, po chvíli jsem klečela před ním a v puse tu nádheru. Měl výdrž a za chvíli jsme se váleli i v ložnici.
Já nenasytná, on skvělý samec. Prožívala jsem jeden výbuch za druhým, lízal mně, mrdal mě a já mu oplácela, jak to šlo.
A kdyby se neozval zvonek, nevím, kdy by tohle skončilo. Zůstal zavřený v ložnici a já přivítala Petříka, babička naštěstí spěchala.
U oběda jsme už seděli tři. No, potřebuju vymalovat, už vím, jak na to.
ale seznam se mi jako psokytovatel už znelíbil...
. Ale díky. Zas tolik mi to tam nepřekáží 
A aktualizace se dají případně skrýt.
2013 ©